Za skřítky na ostrov Jeju

Za skřítky na ostrov Jeju

Zhruba 85 km od jižního pobřeží Jižní Koreje se nachází vulkanický ostrov Jeju, kterému dominuje nepřehlédnutelná vyhaslá sopka Jeju Hallasan, která je nejvyšší horou této asijské země. Ještě donedávna byl ostrov Jeju pro turisty naprosto neznámým pojmem, dnes se tento pozoruhodný kout země pomalu otevírá okolnímu světu.

Ostrov Jeju (Čedžu), korejsky Jeju-do, se rozprostírá na ploše 1846 kilometrů čtverečních a je tak největším korejským ostrovem. Zároveň je také samostatnou (tentokrát nejmenší) provincií v Jižní Koreji. Vzhledem k tomu, že jde o jediné korejské území, které je situováno do subtropického pásu, je zdejší krajina a příroda naprosto odlišná od té pevninské. Je zde vlhko a teplo. Ostrov vznikl vulkanickou činností poměrně „nedávno“, zhruba před 300 tisíci lety. Jelikož se nachází mezi Koreou a Japonskem, byl po dlouhou dobu jablkem sváru nejen mezi těmito dvěma zeměmi, ale nárokovala si jej také Čína. Na Jeju žije v současnosti více než půl milionu lidí.

Foto: klášter na ostrově Jeju

Poklidná metropole

Hlavním městem ostrova je se svými cca 430 tisíci obyvateli Jeju City, v němž oproti jiným asijským velkoměstům, nepanuje žádný dopravní chaos. Na asijské poměry má doprava řád a cesty nebývají příliš přeplněné. Jednou z atrakcí Jeju City je tzv. Mystery road, po níž se předměty kutálí do kopce a i auta jezdí s vypnutým motorem. O magnetismus zde v žádném případě nejde, do kopce se vykutálí i plastová lahev. Mnozí tento jev vysvětlují jako optický klam. Další zajímavostí metropole je most, jehož zábradlí je tesáno z jednoho kusu kamene, konkrétně z žuly. Znázorňuje dřinu dělníků při jeho stavbě. V Jeju City se nachází také mezinárodní letiště. Během hlavní sezóny na Jeju každých 5 minut startuje nebo přistává letadlo, které přiváží turisty ze všech koutů světa.

Významné stavby

Nejstarší stavbou ostrova je chrám Gwandeokjeong, který nechal postavit král Shin Suk-Cheong v 15. století. Budova sloužila k veřejným debatám politiků s lidmi a také se zde konaly velké bankety. Chrám nemá okna ani zdi, nádherně zdobené krovy nesou silné dřevěné sloupy. V domě se rovněž cvičilo válečné umění, které mělo posílit válečného ducha ostrovanů. Na místě zvaném Mokgwana office stojí repliky starých domů, které byly součástí dávného politického centra, jež bylo symbolem moci ostrova. Najdeme zde všechna ministerstva hezky pohromadě – od ministerstva armády až po kulturu. V současnosti funguje Mokgwana office jako muzeum pod otevřeným nebem, kam si návštěvníci chodí pro poučení. Uvnitř domů jsou k vidění oděné figuríny politiků a guvernérů.

Největším a nejatraktivnějším buddhistickým chrámem je Yakcheonsa. Tato impozantní dřevěná stavba doslova vyzývá k meditacím a je přístupná jak věřícím, tak i turistům. V chrámu se nachází osmimetrová socha Buddhy a v prvním patře je umístěno celkem 18 tisíc pozlacených sošek Buddhy. Přestože stavba působí starobyle, byl chrám vystavěn teprve v letech 1987 – 1997.

Foto: sopka Hallasan

Cesty do nebe

Dominantou ostrova je sopka Hallasan, která je se svými 1950 metry nejvyšším vrcholem Jižní Koreje. Korejský název Hallasan znamená „hora dotýkající se mléčné dráhy“. Jde o vyhaslou sopku, která se před 300 tisíci lety vynořila z moře, a její činností vznikl celý ostrov. Naposledy o sobě sopka dala vědět v roce 1007 a část ostrova dodnes pokrývá láva. Sopka je již vyhaslá a v jejím kráteru se nachází jezero. V okolí se nachází tři významné lávové lokality, díky kterým byl ostrov Jeju v roce 2007 zapsán na Seznam památek UNESCO. Kromě Hallasanu se na Jeju nachází dalších cca 360 tzv. parazitických, neboli bočních vulkánů, což je nejvíce na světě. Vznikly z energie zbylé po vzniku Hallasanu a jsou doslova všude. Jednou ze zvláštností ostrova je kráter v rovině zvaný Sangumburi, který nemá tvar kuželu ani žádné stěny a je zcela utopen v plochém terénu. V průměru má 350 metrů a ani za vydatných dešťů se nezaplní vodou. Kráter je zajímavý tím, že má své vlastní mikroklima a tak se v něm vyskytuje na 420 druhů rostlin, z nichž mnohé jsou endemické. Sangumburi je tak jakousi přírodní botanickou zahradou, kterou je nejlepší navštívit na jaře, kdy všechno kvete.

Foto: hora Sanbangsan

Na jižním pobřeží ostrova se do výšky 395 metrů zvedá hora Sanbangsan která svými rozměry přesně zapadá do kráteru sopky Hallasan. To podnítilo vznik legendy o staré ženě, která se na vrcholku Hallasanu ohnala po netopýrovi, ale minula jej a místo toho usekla kus sopky a ten odletěl až na druhou stranu ostrova. V jeskyních na úbočí hory Sanbangsan v minulosti bydleli mniši. Na východě Jeju se zvedá Hora vycházejícího slunce, která dosahuje výšky 182 metrů nad mořem. Kdo ji chce zdolat, musí si vyšlápnout tisíc kamenných schodů, o kterých se říká, že vedou až do nebe. Po obvodu hory je v moři rozeseto 99 skalnatých ostrovů a tak při pohledu z dálky působí jako královská koruna.

Dámy potápěčky

Z vrcholku hory se naskýtají nádherné výhledy do okolí, například na tzv. Kraví ostrov - Udo, který svým tvarem připomíná ležící krávu. Tento ostrov je tradičním místem, kde žijí a také pracují „haenyo či henyo“, což jsou potápěčky, které již po staletí primitivním způsobem ze dna moře vylovují vyhlášené pochoutky – langusty, raky, mušle či plže, které pak dodávají do vyhlášených restaurací. Tuto namáhavou a také poměrně nebezpečnou práci vykonávají pouze ženy, které jsou mnohdy navíc již v pokročilém věku – výjimkou nejsou sedmdesátnice. Každá z nich dokáže pod vodou bez problémů na jeden nádech vydržet až 2 minuty a potápějí se až do dvacetimetrové hloubky. Mají jen jednoduché vybavení, jako jsou potápěčské brýle, nůž a síťka či košík. Na sobě mají bílé plátěné šaty, které mají být ochranou před chladem. Tento drsný způsob obživy mladé Korejky neláká a tak řady potápěček řídnou. Ještě nedávno ve vodách v okolí Jeju pracovalo na 30 tisíc žen, dnes se této práci věnuje necelých 7 tisíc příslušnic něžného pohlaví.

Přírodní poklady

Jedním z nejnavštěvovanějších míst ostrova jsou také vodopády Cheonjeyeon a Seogwipo, které leží na rozhraní druhého největšího města na ostrově a zalesněného údolí. Neméně atraktivní jsou také dvě navzájem propojené jeskyně Hyopjae, které byly objeveny teprve v roce 1981 a hned vzápětí byly prohlášeny národní památkou. Nachází se nedaleko rybářské vesnice Hallim na severu ostrova a vede jimi turistická trasa. Jeskyně jsou vyhloubeny v lávové hornině, ale přesto se v nich tvoří útvary, které známe z krasových oblastí. Za jeskyněmi je možné navštívit starou vesnici, kde se nachází skanzen s lidovými domky. Stavební prvky zde představuje jen kámen, dřevo a sláma.

Foto: vodopád na ostrově Jeju

Kamenní ochránci

Symbolem ostrova jsou harubangové – postavičky starců vytesaných z lávového kamene. Jsou k vidění všude, ale nikdo nezná jejich původ. Jejich vznik je tedy zahalen tajemstvím, podobně jako je tomu u soch na Velikonočních ostrovech. Harubangové mají různou velikost, mají různý výraz ve tváři, ale nikdy jim nechybí vypoulené oči a masívní nos. Údajně by se mělo jednat o skřítky, kteří ochraňují ostrov a jeho obyvatele. Těch původních dávnověkých je celkem 45 a stávali u vrat či dveří jako hlídači. Jejich zmenšení repliky jsou v současnosti oblíbeným suvenýrem z Jeju. Zástup harubangů hlídá také jeden z nejmodernějších stadionů na světě, který byl dokončen pro fotbalové mistrovství světa v roce 2002, které se konalo v Japonsku a Koreji. Na stadion se vejde 42 tisíc sedících diváků. Jde však o jednorázovou stavbu, která vznikla výhradně pro konání fotbalového šampionátu a dnes tak zůstává stadion nevyužitý. Na ostrově Jeju není žádný profesionální fotbalový klub, který by jej využil.

Na Jeju za koupáním i kulturou

Jeju je atraktivní turistickou destinací, kde si užijí také milovníci koupání a povalování na plážích – těch se zde nachází poměrně hodně a jsou nejteplejší v Koreji. Také moře je zde krásně teplé a vybízí ke koupání a vodním radovánkám. Počasí na ostrově je výrazně teplejší než na korejské pevnině. I během chladných zimních měsíců teplota zřídka kdy klesá pod bod mrazu. Ostrov se turistům otevřel až v posledních 20 letech a turistický průmysl zde dnes jen kvete. Tvoří podstatnou část ekonomiky ostrova. Na Jeju se každým rokem pořádá na 18 festivalů, které jsou kromě přírody rovněž velkým lákadlem. Zajímavý je například festival Řepného květu, Královských azalek či Světový festival ostrovní kultury. V průběhu roku se však koná ještě řada dalších kulturních či sportovních akcí, kterých se mohou návštěvníci účastnit. Jeju je také oblíbeným místem pro svatební cesty mladých Korejců.

- jap -

Článek byl zobrazen 12 505 krát.