Jižní Korea - symbol asijského rozvoje

Jižní Korea se nachází v jižní části Korejského poloostrova, obklopena Japonským a Žlutým mořem. Na severu sousedí 238 km dlouhou hranicí se Severní Koreou. Jižní Korea je turisticky poněkud opomíjená země, která je symbolem překotného asijského rozvoje a vitality.

Pod moderním povrchem však stále žijí šamanské, konfuciánské a buddhistické tradice. Mezi mrakodrapy se vynořují tichá zákoutí svatyní a klášterů.

Korea je země dlouhodobě rozťatá napůl železnou oponou. Je to země kontrastů, snových krajin a starodávné kultury. Jižní Korea vznikla roku 1948 po druhé sv. válce oddělením od Severní Koreje. Po období korejské války dosáhla země hospodářského rozkvětu a v 90. letech již patřila významné ekonomické státy.

Členitý reliéf poloostrova je nesmírně bohatý na přírodní krásy. Povrch je ze 70 % hornatý, na západě a jihu se pak rozkládají široké pobřežní nížiny. V blízkosti Korejského poloostrova je také asi 3 tisíce menších ostrovů a ostrůvků, z nichž největší je ostrov Čedžudo asi 100 km od jižního pobřeží. Na tomto ostrově se také nachází nejvyšší vrchol Jižní Koreje, vyhaslá sopka Halla-san (1 950 m n. m.).

Počet obyvatel se pohybuje kolem 49 miliónů, přičemž 11 miliónů žije v hlavním městě Soulu. Nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství a buddhismus. Oficiálním jazykem je korejština, velice rozšířená je i angličtina. Celý název hlavního města je Soul Tchukpjolsi. Palácový komplex Changdeokgung, nacházející se v hlavním městě Soulu, nechal v 15. století vystavět císař Taejong z nejvýznamnější korejské dynastie Čosŏn. Představuje unikátní příklad dálnovýchodní palácové architektury a designu, součástí světového dědictví je od roku 1997.

Naleznete zde mnoho dalších historických památek v kombinaci s moderními budovami, nákupními centry a restauracemi, které nabízejí pestré variace chutí tradiční kuchyně. Korejská kuchyně je pestrá, tvoří ji zejména různými způsoby upravovaná zelenina, avšak pro nás poměrně pálivá. Základem téměř každého jídla je miska rýže, polévka a spousty mističek s nejrůznějšími přílohami. Ve srovnání s Evropou se v Koreji nejí tolik masa, vše je lehce stravitelné a na rozdíl od čínské kuchyně není jídlo mastné.

Cestovatelé rádi navštěvují turistickou vesnici, která věrně ukazuje tradiční způsob života Korejců. Nachází jen několik kilometrů jižně od Soulu. Naleznete tady různé typy domů, tak jak se stavěly v jednotlivých provinciích. Představení provazochodců, svatební průvody i soutěže v pouštění typických asijských draků se konají v kulturních prostorách. Ukázky kovářských, tesařských, hrnčířských a dalších řemeslných prací jsou samozřejmostí.

Podnebí je v Jižní Koreji mírné. V létě nastává krátké období dešťů, zimy mohou být velmi tuhé. Průměrná lednová teplota v soulu je od -7 do +1 stupně Celsia, průměrná teplota v červenci je od 22 do 29 stupňů Celsia. Zimní teploty jsou vyšší na východním pobřeží. Většina srážek spadne v letním období dešťů.

Pro platby budete potřebovat wony, s dolary neuspějete. Při výměně dostanete většinou o něco lepší kurz za cestovní šeky, než za hotovost. Bankomaty jsou běžné ve všech městech, ovšem instrukce jsou pouze v korejštině.

Zajímavosti
Příroda - Národní park Soraksan, východní pobřeží, pláže Kundok a Yonghwa na východním pobřeží, sopečný ostrov Ullungdo na východ od poloostrova a buddhistické kláštery.

První korejskou památkou zapsanou na Seznam světového dědictví se stal v roce 1995 komplex s poněkud komplikovaným názvem, jenž by se do češtiny dal přeložit jako Chrám Haeinsa a Janggyeong Panjeon, depozitáře Tripitaky Koreany zaznamenané na dřevěných deskách. Jedná se o buddhistický klášterní komplex, založený v 9. století. Je známý zejména tím, že se zde na dřevěných deskách uchovalo celé Buddhovo učení, již zmíněná Tripitaka Koreana. Nechal ji zhotovit korejský král, když ve 13. století musel opustit zemi, kterou obsadila mongolská vojska. Autory vyrytých textů na celkem 70 000 zmíněných dřevěných deskách byli zdejší mniši.

Konfuciánská svatyně Jongmyo (česky Čongmjo) se součástí světového dědictví stala rovněž v roce 1995. V roce 1995 byly na Seznam UNESCO zapsány také jeskyně Seokguram (česky Sokkuram) a chrám Bulguksa (česky Pulguksa). Jedná se o buddhistický skalní chrám z poloviny 8. století, jehož hlavní atrakci představuje monumentální socha Buddhy hledící na Japonské moře (v Koreji zvané Východní).

Vulkanický ostrov Cheju a lávové tunely se součástí světového dědictví staly teprve v roce 2007. Ostrov tvoří nejjižnější cíp Koreje a je známý především svými lávovými jeskyněmi považovanými za nejkrásnější na světě. Součástí chráněného místa je také vulkanický kužel Seongsan llchulbong, vyrůstající přímo z moře či nejvyšší korejská hora Hallasan dosahující výšky 1950 metrů. Na ostrově se nachází mnoho úchvatných pláží, vodopádů, kráterových jezer a různých podivuhodných vulkanických jevů. Zmíněné lávové jeskynní tunely vznikly ochlazováním a tvrdnutím lávy na povrchu, zatímco pod povrchem dále tekla roztavená žhavá láva.

Autor: Alexandra Rohanová